Legionářská čepice

V rámci výuky našich moderních dějin 20. století jsme narazili na téma vznik Československa. Jednu z klíčových rolí hrály naše legie v Rusku a Itálii. Ačkoliv jsme ještě neměli stát, měli jsme armádu, a proto nás museli spojenci brát vážně a československá otázka se stala otázkou mezinárodní.

Jako názorná ukázka sloužila originální legionářská čepice, která patřila panu Ignáci Lapčíkovi, jenž se zbraní v ruce bojoval za naší svobodu. Tato čepice putovala od Zborova, přes celou Sibiř do Vladivostoku a pak do naší milované vlasti. Dnes slouží jako názorná pomůcka při výuce.

Mgr. Martin Kutálek

Čepice vzorec 1919

Ve snaze sjednotit stejnokroj legionářů v Rusku a tím i jednoznačně odlišit československé vojáky od dalších bojujících stran vznikl v roce 1919 zcela nový stejnokroj, označovaný jako vladivostocký, nebo vzor (vzorec) 1919.

Šlo o náročnou logistickou operaci, jelikož bylo nutné zajistit 60 000 kompletů nového stejnokroje. Vhodné sukno bylo zakoupeno v Japonsku, práce na nových součástkách byla zadána i v Tomsku, Novonikolaevsku a Omsku. První plošně rozšířenou součástkou nového stejnokroje byla čepice zvláštního tvaru s rovným čelním štítkem. Jejím autorem byl s největší pravděpodobností Josef Petrš. Záhy se pro vymyšlený tvar rozšířil název vydumka, či výdumka. Přijetí moderního stejnokroje bylo u vojáků kladné, pokrývka hlavy však budila rozpaky. Tvar čepice se stal také terčem satirického časopisu Houpačky, kde byla vydumka zpodobněna i se svým autorem. Čepice byla opatřena na čelní části již dříve zavedeným, tzv. sdruženým znakem odboje, který se stal symbolem legionářů i ve Francii a Itálii. Pod odznakem byla našita bíločervená stužka ve tvaru obráceného písmene V. I přes počáteční rozpaky se svébytná a ryze československá čepice stala neodmyslitelným společníkem legionářů při návratu do vlasti.

Po návratu legionářů do Československa řada z nich používala vladivostocké stejnokroje i v následné vojenské službě. Velké zásoby nepoužitých stejnokrojů, včetně čepic používalo i mužstvo některých útvarů nové československé armády.

Přestože se vydumka stala charakteristickou součástí stejnokrojů čs. legií po roce 1919, symbolem čs. legií v Rusku zůstala v meziválečném období furažka s šikmou, bíločervenou stužkou. Byla tak společně s papachou nejčastěji zobrazovaným atributem ruských legionářů ve výtvarném umění, filmu či divadle. Stala se také typickým doplňkem legendárního legionářského generála Radoly Gajdy.

Vydumky se pak staly symbolem samotných legionářů při jejich sjezdech a při slavnostních příležitostech. Stejně tak se staly v prosinci 1929 i nedílnou součástí historických stejnokrojů hradní stráže.  Legionářské vydumky a furážky bylo možné zakoupit u specializovaných firem (Hojtaš, Kučera, Bartůněk, atd.) a malých soukromých krejčích.

Zdeněk Špitálník

Zdroj: VHÚ