Osvětim - svědomí lidstva

Svědomí lidstva – Osvětim

Na konci dubna se – tak jako každý rok - žáci 9. třídy jeli podívat do Osvětimi. A jaké jsou jejich reakce na tento zážitek?

Dne 29. 4. 2022 se naše třída zúčastnila exkurze do Osvětimi. Pravdou je, že mnohá místa v nás způsobovala smíšené až nepříjemné pocity. Ale to bylo v pořádku. Až když člověk stojí u bot nevinných dětí, nebo uprostřed plynové komory, tak si uvědomí všechny hrůzy a zničené životy, které se k tomuto místu vážou.

            Přitom okolí je nádherné. Lesy, řeky, pole, které si tuto hrůznou historickou část pamatují. Půda, ve které jsou doteď ukryty tuny popela obětí, nebo řeka Visla, která toto otřesné dědictví skrývá.

            Historie plyne dál a my s minulými událostmi už nic neuděláme. Pouze můžeme toto místo zachovat budoucím generacím, aby si „Svědomí lidstva“ mohli všichni nadále připomínat a zajistit, aby se tato událost již nikdy neopakovala.

Filip Galas

Dne 29. dubna jsem se se svou třídou vydala na zajímavou, i když smutnou exkurzi do Osvětimi. Po několikahodinové jízdě jsme konečně dorazili k táboru. Po všech nezbytných kontrolách jsme mohli vstoupit do areálu.

Jako první jsme přistoupili k bráně tábora, u níž jsme se seznámili s průvodcem, který nám chvíli nato začal vyprávět, jak a kde se všechny ty hrůzy děly. Prohlédli jsme si například pokoje, kde dříve lidé bydleli, jejich oblečení, boty, nádobí, dokonce také vlasy a protézy. Po prohlédnutí obydlí a osobních věcí jsme se společně s průvodcem přemístili do zachovalé, ale méně používané plynové komory. Tím končila první část programu. Poté jsme se autobusem přesunuli o pár kilometrů dál, kde se nacházela druhá část tábora – Březinka. Tam jsme si prohlédli zbytky plynových komor, příbytky vězňů, pomník a mnoho dalšího.

Když byla druhá část programu u konce, šli jsme na nákup suvenýrů, popřípadě zmrzliny. A jako poslední část výletu byla opět dlouhá cesta domů.

Linda Nevařilová

I když téma Osvětim není zas tak veselé, pokusím se napsat o našem výletu něco hezkého. Začala bych tím, že jsme měli sraz před školou v 8:30, což bylo dobré, protože jsme nemuseli vstávat moc brzo. Jeli jsme ještě s jednou školou, Březolupami. Přišli mi trošku hluční, ale vypadali fajn. Cesta byla pro někoho krátká, pro jiného dlouhá, mně osobně se zdála velmi zdlouhavá, ale zpříjemnění byla zastávka na benzínce v Bohumíně, kde bylo i KFC. Samozřejmě, že někteří neodolali a šli se najíst.

Okolo jedné jsme přijeli do první části Osvětimi, muzea. Prošli jsme bezpečnostními rámy, vzali si sluchátka, abychom slyšeli průvodce a vstoupili jsme do areálu. Čekala nás devadesátiminutová prohlídka. Jako první jsme prošli branou, na které je napsáno v českém překladu „práce osvobozuje“. V tu dobu jsem si uvědomila, že opravdu stojím tam, kde umřelo nespočet lidí. Ale v duchu jsem si řekla, že ty lidi už nic netrápí a jsou na lepším místě. Postupně jsme procházeli areálem a chodili jsme do obytných prostorů, tam jsou vystaveny fotky lidí, co zemřeli, jejich kufry, vlasy, boty,…. Také jsme se šli podívat do plynové komory.

Po skončení prohlídky jsme přejeli autobusem tři kilometry dál do druhé části Osvětimi-Březinky. Viděli jsme tam velkou bránu, kterou každý zná a kterou projely tisíce ubohých lidí, kteří si mysleli, že jdou za prací, ale šli do pekla na zemi. Byl to velký plac, kde toho už moc není. Skoro všechno je zdemolované kvůli Němcům. Viděli jsme zbořené krematorium i plynové komory. Šli jsme i do prostorů, kde lidé spali. Tohle místo mi bylo nepříjemné, spousta postelí na patro, které ani nevypadaly jako postele, ale jako prkna nad sebou, nic příjemného.

Nakonec jsme si koupili suvenýry u parkoviště a kolem páté jsme vyjeli domů. Vysadili jsme Březolupy a jeli směr Prakšice.

Chtěla bych poděkovat za tento výlet, myslím si, že by se o tomhle mělo mluvit, měli bychom si uvědomit jak lidé, kteří za nic nemohli, žili. Buďme rádi, že žijeme, kde žijeme, a važme si třeba i mála, které máme. Nedopusťme, ať se něco takového opakuje.

Sára Rachůnková

Exkurze do Osvětimi byla zajímavá a naučná, ale také poměrně pochmurná. I přestože průvodci nebylo přes silný polský přízvuk moc dobře rozumět, prohlídka pracovního tábora byla povedená.

Snad nejhorší pocit jsem měla při pohledu na kufry, vlasy, brýle, oblečení, protézy a hrnky s miskami patřící zavražděným obětem. Prohlídka druhé části tábora byla taktéž zajímavá, ale kupodivu jsem se necítila tak nepříjemně. Možná to bylo, protože jsem si nedokázala představit obrovské davy nejen Židů, jak vystupují z transportů a hrnou se směrem k plynovým komorám. Když jsem z dálky uviděla ten světoznámý oblouk, pod kterým vedly koleje, popravdě se mi zatočila hlava. Nebo to možná bylo silně pařícím sluncem, to nevím. Březinka byla obrovská. Co mě ale zarazilo nejvíce, byla ta nádherná příroda kolem. Spousta dřevěných budov již bylo spáleno po 2. světové válce a zbyly pouze cihlové komíny. Měli jsme možnost vidět dvě zbořená krematoria, ženskou část tábora, vagon starého transportu a společné záchody.

Exkurzi jsme zakončili navštívením obchůdku se suvenýry. Poté už zbývala jen cesta domů, která byla klidná, jelikož jsme byli všichni unavení z dlouhého dne.

Klára Knapová