Únor 1948

​​​​​​​Milí přátelé historie,

v těchto dnech si připomínáme další smutné výročí naší novodobé historie. S žáky 9. třídy jsme sestavili žebříček TOP černých dnů naší novodobé historie. Je ironii osudu, jak úzce tyto dny spolu souvisí.

1. místo obsadil 8. listopad 1620 – smutné výročí tragické bitvy na Bílé hoře jsme si připomněli nedávno, 2. místo obsadil 30. září 1938 – den podepsání Mnichovského diktátu.

O 3. místo se strhla poměrně bouřlivá diskuze. Každý student řekl svůj názor a mnozí z nich se jej pokoušeli zdůvodnit. Byl jsem velice mile překvapený, jaké byly argumenty (mnohé velmi logické). Každé tragické datum mělo své opodstatnění. Shodli jsme se, že všechny události spolu úzce souvisí.

V nabídce byly 15. březen 1939, 25. únor 1948 a 21. srpen 1968 – jelikož hlasování bylo rovnocenné, tak 3. místo uděleno nebylo.

Všechny tyto události znamenalo jediné. Konec – konec svobody, prosperity, mnohdy i samostatnosti. Vždyť jsme svojí prací, disciplinovaností, tvořivostí, vynalézavostí vždy patřili mezi TOP 10 států světa. A nyní?

25. únor nespadl „z nebes“. Na otázku, zda mu šlo zabránit, ačkoliv nás mnozí přesvědčují o opaku, většina odborníků říká NE. A byl to opravdu „ Vítězný únor“? Dokáže se dnes někdo vžít do role lidí v únoru 1948, jejich pocitů?

Opět se musíme vrátit o skoro dvě desetiletí zpět. Hospodářská krize, ztráta zaměstnání, hladové pochody, sociální nerovnoměrnost, nedostat bytové výstavby, patologické jevy, které každou krizi provází. Nedůvěra ve stát. Jsme stále v 30. letech 20. století. Jaký byl výsledek? Mnichov, Protektorát, Heydrichiáda a osvobození z východu.

Pocity lidí po roce 1945? Snaha vybudovat nový, demokratický, spravedlivý stát, kde bude sociální rovnost, omezení politikaření (4 české a 2 slovenské strany tvořilo tzv. Národní frontu). Podívejme se, kolik poslanců měl československý parlament po roce 1945 a kolik poslanců má dnes Parlament ČR?

Popišme jednou únor: KSČ uchopí moc a nastolí totalitu. Tak je to dnes prezentováno. Bylo by to možné bez podpory lidí? A bylo by to možné, bez těch události posledních 10 let před „únorem“? Odpověď zní NE.

Jaké je dnes hlavní poselství „února“? Vymlouvat se dnes na komunistickou diktaturu je liché. Spíše se zamysleme, jaká je v těchto dnech situace dnes? Jak jednají politici, jakou důvěru máme my občané, v sebe sama a ve stát? Každá demokracie končí tím, že lidí přestanou demokraticky zvoleným politikům věřit, myslí si, že přijdou spasitelé, kteří myslí za nás, a slíbí nám ráj na zemi. To se stalo v únoru 1948 – konec demokracie na 40 let. Zda to hrozí dnes, nechám na posouzení každého z nás.

​​​​​​​Martin Kutálek